488 miliard za rok do ciziny. Německo doženeme za 100 let, pokud vůbec, sdělila docentka Švihlíková a odsoudila, kam se dostalo naše hospodářství
Pokud by růst životní úrovně pokračoval
stejným tempem jako doposud, k Německu se přiblížíme za sto let anebo nikdy. Zahraničí nás vysává, ročně odcházelo z Česka okolo 500
miliard korun zisků a naše mzdy patří v Evropské unii vůbec k těm nejnižším.
Až tak tvrdá kritika českého hospodářství zazněla z úst ekonomky Ilony
Švihlíkové při prezentaci její nové publikace v ostravském Knihcentru. Zmíněné
dílo s názvem „Jak jsme se stali kolonií“
mapuje vývoj české ekonomiky od takzvané transformace v 90. letech minulého
století až po současnost.
„Já se především zabývám
ve své poslední knížce tím, jak jsme se vůbec ocitli v tom stavu závislé
ekonomiky a co se s tím dá dělat. Už tehdy, po roce 1989, měly
velký vliv nadnárodní korporace a my jsme se zařadili do světové ekonomiky jako
země s levnou pracovní silou, a to se s námi táhne až dodnes. Kupónová privatizace
nebyla tehdy ničím jiným než výprodejem národního bohatství pod cenou. Modernizace
ekonomiky probíhala velmi pomalu a došlo také ke známému podcenění
právního rámce privatizace a otevření prostoru pro mnohdy až triviální chování. Přitom jsme promarnili
opravdu velmi dobré startovací podmínky, kdy jsme byli například mnohem méně
zadlužení v zahraničí než Maďaři nebo Poláci,“ zahájila
besedu Ilona Švihlíková.
Banky nejsou v českých rukou a odliv kapitálu
pokračuje
Za další zásadní
chyby pak označila renomovaná pedagožka a ekonomická expertka výprodej bankovního sektoru, kdy okolo 97 procent aktiv z
finančních ústavů se ocitlo v zahraničních rukou. Přitom prodej
například velmi stabilní České spořitelny se odehrál za dost podhodnocenou
sumu. Zachránit stav ekonomiky měli zahraniční investoři, ale tato očekávání se
naplnila jen do dost omezené míry. Cesta formou
neoliberální politiky (nezasahování
státu do ekonomiky – „neviditelná ruka trhu“) tedy prakticky selhala.
V současné době
je podle docentky Švihlíkové velkým nešvarem odliv
zisků z České republiky, protože v ní působí mnoho zahraničních firem.
V roce 2014 to kupříkladu činilo 488 miliard
korun. „O tom se začalo mluvit až v poslední době, dříve to
nikomu nechybělo, i když se uvažovalo v
minulých letech i o snižování příspěvků postiženým, o krácení důchodů a
podobně. Česká ekonomika totiž nevytváří vyšší přidanou hodnotu, a
přestože to zní hodně nelichotivě, jsme opravdu
montovnou pro zahraniční společnosti, což
se pak samozřejmě projevuje i na výši mezd. Jsme takzvaným příjemcem ceny, to
znamená, že ji určuje vedení cizích firem, jež provozují u nás své dceřiné
společnosti. My ty podmínky musíme bohužel akceptovat, i když výkon bývá v
rozporu s ohodnocením,“ vysvětlovala ekonomická expertka s tím, že někdy ještě mateřské firmy si vytahují finance ze svých
poboček i fingovanými IT pracemi nebo fiktivními konzultačními a vzdělávacími
činnostmi.
„Je také obrovský rozdíl mezi tím, co si v České republice vyprodukujeme a co z
toho si tu můžeme nechat, tedy mezi hrubým domácím produktem a hrubým národním
důchodem. Opravdu hodně nám toho utíká ven, což vyplývá i z
mezinárodního srovnání. Zahraničí nás každý rok
vysává víc a víc. Pak nám chybějí zdroje na mzdy i investice.
Dále máme nespravedlivý daňový systém, který je založen na zdaňování
zaměstnanců a jehož základním pilířem je výběr DPH. Takový
model ekonomiky, který je založen na levné práci, nízké přidané hodnotě a
odlivu zisků je dále neudržitelný, o tom se ale začíná mluvit až nyní a s
velkým zpožděním. Pokud by se to nezměnilo, zůstali bychom
definitivně na ekonomické periférii,“ upřesnila ještě Ilona Švihlíková.
Jsme jedněmi z nejhůře
placených zaměstnanců v rámci Evropy
V České republice se pracuje hodně, ale za velmi nízké mzdy a máme zde
také ve srovnání s ostatními zeměmi velký počet OSVČ. V tabulce 28 evropských
zemí jsme ve výši dosažených mezd obsadili až 22. místo, konstatovala dále v
průběhu besedy ekonomka Švihlíková. Podle ní máme
zhruba třetinové mzdy a čtyřicetiprocentní koupěschopnost oproti Německu,
i když česká produktivita práce je vůči našim
západním sousedům asi na dvou třetinách.
„Odboráři z ČMKOS
vypočítali, že takovým tempem růstu mezd bychom Němce dohnali za 100 let anebo
vůbec. Oproti tomu Slovensko se začalo vyspělejším zemím už více přibližovat. Za
minulých vlád jsme často slýchávali, že chudoba není u nás aktuální téma, jenže
těch lidí, kteří jsou jen těsně nad ní, je v Česku strašně moc. Potom stačí
i nějaký menší neočekávaný výdaj, třeba nemoc nebo náročnější oprava, a už do
ní spadnou,“ doplnila ještě.
Nejhůře jsou prý na tom v Česku samoživitelky a seniorky. Chybí také sociální bydlení, na které se začíná myslet až v současné
době. Tato nepříznivá situace podle Švihlíkové gradovala zejména za minulých
pravicových vlád, které měly postupně rozkládat i státní správu, což se
projevovalo i na snižování funkčnosti různých institucí, jako Úřadů práce,
registrace vozidel a podobně. „Řádily“ zde různé
skupiny soukromých osob, jež vysávaly státní finance, a vláda nechala veřejnost
na holičkách. Kvetly korupce, lichva a
exekuce.
„Téměř každý se
musel obávat toho, jestli mu náhodou někdo nezaklepe na dveře za to, že před 20
lety zapomněl jednou zaplatit za popelnici a nedostane pak horentní pokutu,
to se prostě v civilizovaných zemí nestává,“ vysvětlovala politoložka. Ta
ale není velkým příznivcem ani současného trendu – devalvace
koruny a našeho pokračujícího vývozu levné práce, což označuje za
návrat do 90. let.
Musíme si umět sami pomoci, politici jsou prý zbabělci
Česká veřejnost se dívá na vleklé a závažné ekonomické
problémy jako nezúčastněný divák, myslí si, že s tím nejde nic udělat, a
hledá spasitele, jenže nikdo to za ně nevyřeší, domnívá se Ilona
Švihlíková. Nelze se
prý také spoléhat na naše politické elity, které neutěšený stav hospodářství moc
netrápí a jejichž dominantní vlastností je zbabělost.
„Před těmi 26 lety se nejen zničily dobré základy české
ekonomiky, avšak také sociální kapitál. Jinými slovy, lidé si
přestali pomáhat a začali si strašně nedůvěřovat. Chybí společenská
spolupráce jako jinde ve světě,“ zamýšlela se ekonomka. Nápravu pak vidí především v konkrétním definování našich
národních zájmů, vytvoření nového hospodářského modelu, podpoře vlastních
ekonomických struktur, zejména lokální ekonomiky, a ve větším zapojení
veřejnosti do všech změn, které jsou nyní nezbytně nutné. Příkladem
by nám mělo být naše Národní obrození a zápal i chytrost T. G. Masaryka.
Zdroj:
http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/ekonomika/488-miliard-za-rok-do-ciziny-Nemecko-dozeneme-za-100-let-pokud-vubec-sdelila-docentka-Svihlikova-a-odsoudila-kam-se-dostalo-nase-hospodarstvi-428509