Na
konci města, co končí ulice,
před
dětmi táta skrývá svůj žal,
zapadlá
cesta, chladná je světnice,
nemá
co dětem do úst by dal.
On
ví, že k žití je třeba i kousek tvrdého chleba.
Líbá
své dětičky stírá jim slzičky
a
pak jim dobrou noc přál.
Dětičky jděte už spát, tatíček
musí jít hrát,
v hospodě čekají lidičky na jeho
smutné písničky.
Dětičky jděte už spát, nechte si
o štěstí zdát,
až ráno přijde váš tatíček a
přinese na chlebíček.
Hospoda
zpívá, smutně i vesele, bolí však tátu jeho srdce,
slzičku
skrývá, na groš když nesměle natahuje své ruce.
Uprostřed
hluku a křiku vezme v klín svou harmoniku.
Srdce
všech roztaje, když tiše zahraje, vzpomínku na děti své.
Dětičky jděte už spát, tatíček
musí jít hrát,
v hospodě čekají lidičky na jeho
smutné písničky.
Dětičky jděte už spát, nechte si
o štěstí zdát,