Pokání Znavenej na dně a jako kůl sám
už v koutě kam dál
no řekněte kam
Před sebou utíkat těžko se kamkoliv dá…….
Nejtěžší noci jsou pod střechou hvězd
Když domů se nechce, když se necháš svést
Sám sebou a cosi si namlouváš a namluvit dáš….
I kámen se ustrne ale musí mít proč
I řeky proud odvrátíš, když důvod je
I sníh v slunci padá když rozhodne na nebi bůh….
Jen příčina následkem věci má být
A vědomí že není nic nežli žít
A že život je jen na chvíli půjčený milostný dar….
Ne hněv nebo závist
ani jiné z těch slov
Ani touhy co navíc chceš k životu mít
Ani láska ta není důvodem odejít z cest…..
Kdo v polední žáru hledá hojivý stín
Ať vykřičí napřed řeku svých vlastních vin
A pak obrátí ke hvězdám pokorně u dlaně dlaň…..
A poprosí mlčky to kdekoliv jde
V chrámech jen svádí to k divadlu vést
Ať poprosí člověka jménem, jménem pravdy a svým….
A ať snese pokání po samý kraj
To víra je svědomí a svědomí ráj
A nikdo není čistý jen někteří lidé snad míň……….
Ne hněv nebo závist ani jiné z těch slov
Ani touhy co navíc chceš k životu mít
Ani láska ta není důvodem odejít z cest…………
Kdo v poledním žáru hledá hojivý stín
Ať vykřičí napřed řeku svých vlastních vin