Sázava
Ve stínu divokých
skal, jako šíp letí říčka v dál,
V peřejích
zpívá píseň svou dnem i noční tmou.
Vlnka si
s vlnkou pohraje, pak dál zas letí do kraje
O hradby peřejí se
tříští, tam je řeky cíl.
Jen ty má Sázavo,
ty říčko peřejí,
vzpomínky na tebe
srdce mé zahřejí.
Jen ty má Sázavo,
ty říčko v klínu skal,
kdybys mohl zpátky jít, co bys jen za to dal.
Až v modravých
dálkách kouzlo tvé ztratí
K tobě má
Sázavo, vždycky se vrátí,
Buď sbohem Sázavo,
až budu umírat
Na břehu tvém chci
pak navěky spát.
Jezdívám do Pikovic
a nic pro mne neznamená víc
Než projít se kolem
Sázavy, tam duše má se uzdraví
Tady tak místo
Medníku daleko od městských patníků
Tvoji tvář si
vybavím, a zlaté řece vyprávím.
Jen ty má Sázavo,
ty říčko peřejí,
vzpomínky na tebe
srdce mé zahřejí.
Jen ty má Sázavo,
ty říčko v klínu skal,
kdybys mohl zpátky
jít, co bys jen za to dal.
Až v modravých
dálkách kouzlo tvé ztratí
K tobě má
Sázavo, vždycky se vrátí,
Buď sbohem Sázavo,
až budu umírat